31.08.2015 00:45
Plán bylo vyrazit do Lurína (uskutečnili jsme následující týden), ale organizace byla náročná. V sobotu jsme šly, já, spolubydlící a Ángela (kamarádka z Madridu) na alternativní peruánsko-španělské divadlo s názvem El Suplicio del Placer, které hráli dva lidi. Bylo to konečně něco trochu kulturního v tom smyslu, že nešlo o nějakou diskotéku apod. Pak byla oslava Guillermova bratrance u něj doma, kam jsme s Mandy (ta spolubydlící) šly. Dostala jsem zbytek masa (předcházela "parillada", asi něco jako grilovačka) a Mandy chroustala domácí brambůrky (jako vegetariánka to má tady docela těžký, místo našeho masového sendviče, který jsme si daly - konečně "na ulici" - s Ángelou, vypila jogurtový nápoj k večeři). Hrála se picí ruleta, omezila jsem se z Jagermeistera, vína a pisca (pisco puro - vlastně pálenka z vína, puro = samotný) na pouze "aguita" ("voda"), neboli na pisco. Paní domácí měla o Mandy (18) obavy, tak jsme jely domu hned, jak se párty rozpadla (byla dost klidná, jen se sešli dobří kamarádi, kteří spolu vzali svoje přítelkyně, Mauricio slavil 25 let).;
Nicméně to bylo v sobotu, druhý den to bylo náročnější. Domluva s Ángelou byla, že chceme jet kamkoli za Limu. Zní to totiž úplně jako báje, všichni tvrdí, že jen pár kilometrů za Limou je jiný svět. Klidnější, milejší lidi, lepší počasí, sluníčko, příroda... No, s tím sluníčkem to není až tak horké, ale je pravda, že rozdíl je velký. Lima je opravdu svět sám pro sebe.
Každopádně Ángela šla večer se svými kamarádkami ze Španělska do známého (zjisitily jsme potom) bohémského baru v Pueblo libre (myslím) baru a jaksi odpověděla na zprávy o pár hodin později, než jsme plánovaly vyrazit. Já jsem alespoň mezitím zjistila možnosti a domluvila s Guillermem, že pojedem ve více lidech autem. Měl jet ještě Smith (farmaceut), ale už bylo tak pozdě, že musel do práce. Nestíhali jsme nic, takže jsem jeli jen do La Punta, což je přístav v Callau - poloautonomní město-distrikt na Limě, který je v mnoha částech nebezpečný a žije v něm chudá část obyvatel. La Punta ale dřív bývala přístavní čtvrť italské smetánky, takže patří k těm částem, které jsou relativně bezpečné (to tak bývá s těmi turistickými místy), především za dne a ne příliš mimo "trasu". Dá se jet podívat na ostrov, odkud je vidět Lima a navštívit pevnost, ale to jsme nestihli, a tak nás to bude čekat příště.
Po La Punta jsme jeli ještě do historického centra, chtěli jsme zkusit nějaké kino, v centru jsou levnější, a Ángela centrum ještě neviděla. Když jsme dorazili, zjistili jsme, že je den dětí a taky byly všude. V kině nic nedávali ani při nejlepší vůli a bylo náročné najít místo, kde si dát něco k jídlu, všude bylo plno. Dokonce jsme si dsedli do takové peruánské fastfoodovky a když jsme si konečně vybrali, řekli nám, že to nemají. Po asi 8 otázkách, jestli mají to a to, se Guillermo ptá ,,a máš vůbec něco? Co teda máš?" Odpověď zněla ,,ano, džusy". Tak jsme se dost zasmáli a ši jinam. Jídlo na Fotce, která nevím, kde je.
Fotky
zde.
