"Dávej si pozor"

    Tentokrát nepůjde o výčet toho, co všechno jsem dělala, ale o něco, co mě po týdnu začíná trochu unavovat. Mám pocit, že od doby, co vím, že sem pojedu, a ještě víc od doby, co jsem tady, neslyším nic jiného než: dávej si pozor, nevěř taxikářům, tam se krade, tam radši nechoď, tam v noci nechoď, nestůj tak u kraje (chodníku - že by mi něco vzali), nenos nic s sebou, dej si to před sebe, moc to neukazuj, v autobuse nespi, jezdi radši támhletím, tvař se klidně, nechoď sama, nikomu neřikej, že máš klíče od domu, přepočítej to pořádně, v bankách kradou, "tátovi ukradli penzi, ale než je identifikovat, aby nás nepronásledovali, tak radši nic", "v bance si odečetli 12 solů jen tak", turisty chtěj okrást, daj vyšší cenu, tenhle obchoďák je ještě dražší než tamten, o něco lepší jsou tyhle obchody a nejlevnější jsou trhy...

    Musím říct, že už jsem z toho docela unavená, ještě jsem ani nejela jejich místníma slavnýma microbusama apod., včera se mohla bytná a hlavně její maminka zbláznit, že chci konečně vyjít bez auta a sama jít si něco koupit o pár bloků dál po osmý večer. A to bydlím v dobré čtvrti, na dobrém místě. Myslím, že dokonce se mi jednou o nějakém incidentu zdálo. Možná kdybych bydlela v Miraflores jako většina cizinců a stýkala se s ostatními cizinci a nevěděla nic, byla bych asi uplně v pohodě. I tak se ty všechny nástrahy ke mně dostaly přece...